Zdravím čtenáře embina.eu. Na úvod bych chtěl poděkovat všem, kteří si přečetli náš zcelá první officialní článek na tomto webu!
Dnes se zaměříme trochu na moji osobu a co mě prakticky baví. Ano, jsou to tramvaje! Když bych měl začít pěkně od začátku. Psal se rok 1999, tehdy mi byly 4 roky a jakožto malý chlapec jsem si hrával venku na pískovišti v městě Liberci. V tu dobu byla převážná zábava venku a ne u počítačů. Nedaleko od již zmíněného pískoviště byla v tu dobu točna tramvají s názvem Kubelíkova, kde se tramvaje otáčely na tzv. trianglu. Jednoho dne jsem se šel podívat blíže, když v tu chvíli se řítila tramvaj a já začal neovladatelně křičet, jelikož jsem si myslel, že mě zajede. Po chvíli vystoupil milý pan řidič, který se mě zeptal pročpak křičím a jestli si nechci zkusit zacinkat, jako správný tramvaják. Ovšem, že jsem s odpovědí neotálel a přikývl jsem. Posadil mě tedy do kabiny. V té době jezdily ještě tramvaje zvané T3. Evidenční číslo si bohužel nepamatuji, ale vím, že tramvaj měla na sobě logo O.B.I. Pan řidič mě vyzval, abych zmáčkl tlačítko, které rozezvonělo tramvaj, což byl pro mě obrovský zážitek! Začal jsem se řechtat, jelikož jsem měl z toho ohromnou legraci a neustále jsem mačkal tlačítko dokola. Řidič na mně viděl tu dětskou radost a pověděl mi větu, která mi nadále v mém životě vrtala hlavou. Věta zněla „No vidíš chlapče jednoho dne budeš třeba také sedět v této kabině a budeš tu tramvaj řídit.“ V tu dobu jsem nechápal, co tím měl na mysli, ale postupem času mi docházelo, že bych chtěl být řidičem tramvaje. Následně mi řidič zamával, zacinkal mi na rozloučenou a odjel. Po tomto zážitku jsem měl hřejivý pocit u srdce a ohromnou radost. Urychleně jsem upaloval domů, abych mámě a tátovi mohl říci, že jsem „sinkal bambají“ (cinkal tramvají).
Psaly se Vánoce 1999 a já jakožto malé dítě věřící na Ježíška jsem mu napsal dopis „Milý Ježíšku, pod stromeček bych si přál model tramvaje s reklamou OBI.“ Do dopisu jsem také na papír přilepil daný model tramvaje a čekal na Štědrý den, až mi přinese mou vysněnou tramvaj. Je pravdou, že jsem model nakonec dostal, ale jednalo se o nějakou americkou plastovou tramvaj. V tu chvíli jsem měl ohromnou radost, že jsem již vlasnil svou první tramvaj. Byl to velice krásný pocit.
V roce 2005, kdy mi bylo 11 let mi otec půjčil první fotoaparát. Pamatuji si, že tehdy nebyly peníze a tak jsem tramvaje fotil na kinofilm, což byla naprostá paráda! Tramvaje fotím popravdě dodnes a jsem na to pyšný. Tramvajová doprava mě brala mezi sebe již jako malého kluka a vzala mě mezi sebe i v dospělosti a tak jsem se stal řidičem tramvaje i já. Na závěr bych chtěl jen říci, abyste neodsuzovali lidi za jejich hobby a nesmáli se jim za to.
Nezapomeňte nás také sledovat na Facebookové stránce! Více v Kontaktech.
Pro embina.eu – Upravila Kikush
Skvělý příběh
Diskutabilné